Klíšťata

Klíšťata jsou cizopasníci přenášející řadu nebezpečných choroboplodných organizmů, jako jsou viry, bakterie, prvoci a rickettsie. U psů jsou nejčastěji diagnostikovanými chorobami borelióza, ehrlichióza, anaplazmóza, babezióza a jiné. Domácí mazlíčky ohrožují stejné druhy klíšťat jako člověka, a tak lidé mohou v důsledku kousnutí těchto klíšťat rovněž onemocnět.

Choroby přenášené klíšťaty jsou závažné a jejich léčba je obtížná a dlouhodobá. U zvířat i člověka mohou tyto choroby často způsobit stálé poškození nebo i smrt.

Klíšťata patří k největším zástupcům řádu roztoči (Acaridae). Od jiných roztočů se liší především velikostí a specializovaným ústrojím umístěným laterálně od ústních částí, které je přizpůsobeno k sání krve. Velikost klíšťat se mění z rozsahu 1 až 30 mm, v závislosti na tom, jak jsou nasátá krví. Krví se živí pouze samičky klíštěte, samečkové napadají hostitele pouze, aby si našli samičky k páření. Přední pár končetin klíštěte je vybaven zvláštními chemo- a mechanoreceptorovými smyslovými orgány k detekci i těch nejslabších proudů tělesného tepla, pohybů a nejslabších pachů. Tímto způsobem mohou klíšťata vyhledat vhodného hostitele, ke kterému se mohou přichytit. Zvláštními žlázami vylučují kanálkem poblíž úst sliny. Sliny klíšťat obsahují enzymy, látky zabraňující srážení krve, látky bránící imunitní odpovědi a mírně znecitlivující látku. Potenciálnímu přenosu infekce od infikovaných klíšťat lze zabránit pouze pečlivou kontrolou zvířete pokaždé, co jste ho vzali na procházku do přírody, a odstraněním klíšťat.

Nejdůležitějším rysem moderních přípravků ochrany proti klíšťatům by měla být jejich schopnost zničit přichycená klíšťata tak rychle, aby nebyl možný přenos infekce. Například Borrelia, potřebuje k přenosu ze střeva klíštěte do jeho slinných žláz, odkud je přenesena slinami na hostitele, v průměru 48 hodin (od 24 do 72 hodin).

Vývojový cyklus klíšťat

V průběhu životního cyklu naklade samička klíštěte několik set až několik tisíc vajíček, vždy je klade na zem. Z vajíček se líhnou larvy a vylézají na traviny a keře. Odtud se přichycují na procházejícího hostitele, od kterého získávají výživu v podobě krve. Mohou se oddělit a padají do okolí, kde se vyvinou v nymfy, které pak opět potřebují výživu z krve hostitele k tomu, aby se vyvinuly do stádia dospělého klíštěte. Dospělá klíšťata jsou nejodolnějším vývojovým stádiem parazita. Mohou přežívat v podmínkách nízké vlhkosti vzduchu a vyšších teplot než nymfy nebo larvy, což jim umožňuje vyšplhat na vysoká stébla trávy a na keře, kde pak leží a čekají na větší hostitele. Poté, co se přenesou na hostitele, lezou do těch oblastí kůže, kde je srst nejřidší. Tím se vysvětluje, proč u psa napadení klíšťaty pozorujeme nejčastěji na čenichu, na uších a na břiše. Poté, co se samička klíštěte nasaje krve od hostitele, oddělí se od něho a naklade vajíčka. Takto začíná nový vývojový cyklus. Trvá obvykle 1 až 3 roky.

Blechy

Dospělé blechy napadají kočky a psy. Nejen, že koušou, ale mohou rovněž způsobovat alergickou dermatitidu vyvolanou alergenem přítomným ve slinách. Postupem času se u napadeného zvířete v důsledku opakovaných kousnutí vyvine alergie. Alergická dermatitida je u koček a psů nejrozšířenějším kožním onemocněním. Poměrně často je nutná dlouhodobá a nákladná léčba. U psů jsou prvním příznakem kožní změny projevující se jako krusty a zvíře trpí svěděním. Zvířata začnou v důsledku tření, olizování a kousání ztrácet chloupky a na kůži můžeme pozorovat vlhký ekzém. U koček alergie způsobuje četné strupovité uzlíky na kůži a silné svědění.

Více než 90% kožních problémů u domácích mazlíčků lze přisoudit právě blechám. Kromě toho jsou blechy mezihostitelem tasemnice psí, která představuje riziko také pro člověka.

Vývojový cyklus blechy

Dospělé blechy, které můžeme pozorovat na zvířeti, tvoří pouhých 5% všech blech, které zvíře zamořily. Zbylých 95% je ve formě vajíček, larev a nymf v okolí zvířete, roztroušených po celém prostoru obývaném zvířetem a ve všech místech, kde se kočky a psi zdržují. Proto každá blecha pozorovaná na zvířeti znamená přítomnost velikého množství vývojových forem parazita v okolí. Blechy jsou stálými parazity psů a koček a jsou přítomné po celý rok.

Vajíčka blech jsou lepkavá. Dospělé samičky kladou svá vajíčka na zvířecí srst. Během několika hodin po vylíhnutí padají larvy dolů a přežívají v okolí zvířat ve škvírách v podlaze, v kobercích, v nábytku a v podestýlce zvířat. Pro svou malou velikost zůstávají bez povšimnutí. Larvy se obvykle z vajíček líhnou do 2 až 5 dní.

Larvy jsou bledé, výjimečně malé a mají oválný tvar. Mohou překonat vzdálenosti až 50 cm denně. Jelikož jsou citlivé na světlo, skrývají se ve štěrbinách. Živí se organickým odpadem, exkrementy dospělých blech, odumřelou kůží spadlou ze zvířete a dokonce i vajíčky tasemnice. Do 1-2 týdnů se zakuklí.

Bleší kukly jsou další stádium životního cyklu blechy. Jsou výjimečně odolné vůči horku, dehydrataci a vlhkosti. Prach, který k nim přilne, je chrání před některými chemickými látkami k hubení hmyzu. Kukly představují bleší rezervoár, který je velmi obtížné zlikvidovat. Mohou zůstat v klidovém stádiu (spící) až 140 dní, pak dochází k náhlé přeměně na dospělého parazita. Vývoj do dospělých blech je obvykle spuštěn lokálním vzestupem teploty, zvýšením hladin kysličníku uhličitého, jakož i mechanickým tlakem a vibracemi z okolí. Pro vývoj kukel do dospělých blech je tedy potřebný hostitel.

Mladé dospělé blechy jsou výjimečně citlivé. Musí ihned vyhledat hostitele – kočku nebo psa. Poté, co doskočí na srst, začnou se bezodkladně sytit a páří se již 24 až 48 hodin po nasátí krví. Mladé samičky pravidelně kladou vajíčka, přibližně 50 vajíček denně po dobu 100 dní. V příhodných podmínkách trvá úplný vývojový cyklus blechy od 21 do 28 dní, ale vzhledem k velkému množství vylíhlých vajíček se počet blech rychle zvyšuje.

Všenky

Všenky jsou cizopasníci žijící na kůži a srsti zvířat. Jsou pro jednotlivé druhy zvířat specifické. Existují dva nejběžnější druhy napadající psy a kočky: jeden se živí krví a ten druhý chlupy a odumřelými buňkami kůže. Napadení všenkami jsou celkem běžná i u domácích hlodavců. Všenky kladou svá vajíčka (hnidy) na zvíře a nalepují je ke chlupům. V období zhruba do jednoho měsíce se vyvine nová generace. Všechna vývojová stádia je možné pozorovat pouze na zvířatech, jelikož v prostředí nejsou schopna přežít.

Všenky měří okolo 2 mm, jsou ploché, žlutohnědé barvy, s krátkými silnými hákovitými drápky na konci každé končetiny, které parazit užívá k pevnému přichycení se k chlupům hostitele. Je možné je pozorovat pouhým okem. U zvířat obvykle napadají hlavu, podpaží, třísla a záda. Psy napadající druh Trichodectes canis může rovněž být mezihostitelem tasemnice psí Dipylidium caninum. To je další důvod, proč je úspěšná eradikace všenek tak důležitá.

Všenky často napadají mladá špatně udržovaná zvířata. Mohou též napadat zvířata starší ve zhoršeném fyzickém stavu. Zvířata se drbají, což vede k tvorbě lupů.

Škrkavky

Škrkavky jsou nejčastěji se vyskytující parazité trávicího traktu psů a koček. Vyskytují se jak u mladých, tak i dospělých zvířat.

U dospělých jedinců se paraziti většinou nenachází v trávicím traktu, ale po pozření vajíčka nebo infikovaného hlodavce obsahujícího infekční larvu, dochází k migraci parazita přes krevní řečiště do tkání, kde se ve formě larvy usídlí.

Škrkavky jsou nebezpečné hlavně pro mláďata, u kterých migrující larvy mohou vyvolávat zánět plic. Škrkavky také uvolňují toxin, který ovlivňuje nervový systém mláděte.

Škrkavku řadíme mezi parazity, kteří jsou schopni napadnout i člověka. K nakažení dochází pozřením vajíčka obsahující infekční larvu, která obdobně jako u psa, nebo kočky migruje v organismu a to hlavně do jater, oka, mozku a svalů. Ve tkáních se larvy usídlí a ve svém okolí způsobí zánětlivou reakci. Onemocnění se projevuje zvracením, průjmem, nechutenstvím, bolestmi břicha nebo teplotami, bolestivým kašlem, únavou kloubů a svalů, kožní vyrážkou a zvětšením mízních uzlin.

Měchovci

Měchovci jsou parazitičtí červi, kteří mohou škodit dvěma způsoby. Larvy pronikající přes kůži způsobují kožní podráždění nebo vyrážku a dospělí červi se ve střevech přisávají na sliznici, která krvácí, a krevní ztráty mohou být tak velké, že vedou k chudokrevnosti. Za 24 hodin mohou měchovci vysát až 0,5 – 0,8 ml krve.

Lidé jsou larvou měchovce napadání zejména při chůzi naboso po substrátech obsahujících parazita. Písečné pláže, ale také pískoviště jsou "ideálním" prostředím pro nakažení. Larva z prostředí aktivně pronikne neporušenou kůží a ve většině případů dále putuje pokožkou. Místo výskytu larvy je zarudlé, zanícené a bolestivé.

Tasemnice

Tasemnice jsou ploší červi skládající se z článků a dosahující délky několika milimetrů až metrů. Tasemnicemi jsou postiženi obvykle dospělí psi a kočky. Na rozdíl od jiných červů se tasemnice nepřenášejí mezi zvířaty přímo, ale prostřednictvím hostitele, v němž se vyvíjí larvální stadium tasemnice – boubel. Když zvíře tento boubel sežere, uvolní se z něho v jeho střevech hlavička tasemnice, která se přichytí háčky nebo přísavkami a začne růst. Poslední, zralé články dospělé tasemnice se oddělují a odcházejí s výkaly ven. Zralé články jsou plné vajíček a mohou se tak ve vnějším prostředí z výkalů stát zdrojem nákaz u příslušných mezihostitelů. Podle druhu tasemnice se mezihostitelem stane blecha, všenka nebo různá hospodářská zvířata.

Tasemnice a jejich toxiny, které vylučují přisátou hlavičkou do střevní sliznice, mohou při větší invazi působit řadu příznaků:

• zhoršení kvality srsti,
• nadýmání
• nervové příznaky způsobené toxiny